Široké vrstvy Japonců se dozvěděly o existenci vzdáleného Československa ve Střední Evropě v roce 1964 během tokijské letní olympiády, na níž jedinečným způsobem zazářila – svými sportovními výkony, a také jistě svojí ženskou krásou – česká gymnastka Věra Čáslavská.
O čtyři roky později pak Japonci s velkým zájmem sledovali ,,Pražské jaro“ – úsilí Čechů a Slováků o návrat do rodiny demokratických národů západní civilizace. Zprávy z Československa se tam tehdy opakovaně objevovaly v médiích a mnoho Japonců upřímně přálo snaze našich lidí o obnovení politické svobody ve své zemi.
Následoval ,,Srpen“: sovětská okupace. Oč větší byly předchozí sympatie Japonců, o to silnější byl jejich šok, když v televizi viděli ruské tanky na pražském Václavském náměstí.
Imperiální politika vládců v Moskvě tvrdě poznamenala životy tisíců a tisíců našich lidí. Politický útlak, rozdělené rodiny, emigrace.
Když spolu s rodiči na začátku roku 1969 odešla za ,,železnou oponu“ do Rakouska, byly mé manželce Ludmile tři roky…